Ivo Plaňava
| Doc. PhDr. Ivo Plaňava | |
|---|---|
| Narození | 24. listopadu 1934 (89 let) Brno |
| Povolání | psychoterapeut, klinický psycholog |
| Alma mater | Masarykova univerzita Brno |
| Témata | systémově-interakční terapie |
| Významná díla | Spolu každý sám, Průvodce mezilidskou komunikací, Manželství a rodiny |
| Děti | Irena Šléglová |
| Příbuzní | Veronika Šlégrová (vnučka) |
| Vlivy | Petr Boš, Robert Konečný, Stanislav Kratochvíl, Zdeněk Matějček, Virginia Satirová, Miroslav Plzák, Zdeněk Rieger, Břetislav Kafka |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ivo Plaňava (* 24. listopadu 1934 Brno) je český klinický psycholog, psychoterapeut, vysokoškolský učitel a autor naučné literatury. Věnuje se tématům rodinného poradenství, porozvodové terapie a interpersonální komunikace.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Plaňavovi rodiče nebyli univerzitně vzdělaní, ale plně ho podporovali ve studiu. Odmaturoval v roce 1953. Psychologii začal studovat na doporučení Roberta Konečného, který se přátelil s jeho strýcem. Sám Plaňava toho tehdy o psychologii tolik nevěděl a mimo Konečného doporučení ho ovlivnila kniha Břetislava Kafky Nové základy experimentální psychologie.
V roce 1958 absolvoval obor filozofie-psychologie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (tak se tehdy z politických důvodů nazývala Masarykova univerzita). Jeho významnými spolužáky byli Stanislav Kratochvíl a Vladimír Smékal, o ročník výš studoval Hugo Široký. Společně se Stanislavem Kratochvílem také absolvoval dvousemestrální studijní pobyt v Bratislavě.
Mezi lety 1958–1961 praktikoval v psychiatrické léčebně Kroměříž v otevřeném ženském oddělení. Zde společně se Stanislavem Kratochvílem natočili několik psychologických osvětových filmů. Mezi lety 1962-1967 pracoval v Československém rozhlase, kde připravoval pořady o psychologii a tzv. hraničních oborech a spolupracoval například s Ludvíkem Vaculíkem.
Mezi lety 1967–1970 pracoval jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 obhájil doktorský titul. V tomto období napsal několik článků na téma brainwashingu a psychologie zločinu, i když ho před tím někteří kolegové varovali. Z katedry byl donucen odejít poté, co odmítl podepsat prohlášení schvalující invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Poté se vrátil do psychiatrické léčebny v Kroměříži a na malý úvazek vykonával několik dalších prací, například v pedagogicko-psychologické poradně, v manželské a rodinné poradně a v okresních a městských ústavech národního zdraví. Od roku 1982 pracoval jako vychovatel v dětském domově v Hodoníně u Kunštátu.
Po sametové revoluci si založil soukromou poradenskou praxi. V roce 1990 se vrátil na Masarykovu univerzitu. V letech 1996–1997 byl proděkanem Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Habilitoval zde v roce 1996. Roku 1997 s Ivem Možným spoluzaložil Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity a stal se prvním vedoucím katedry psychologie. V roce 2016 ukončil svou poradenskou praxi po více než 40 letech činnosti.[1][2]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Pláňava, I. (1982). Rodinné křižovatky. Mona, Praha.
- Plaňava, I. (1986). Po rozvodu. Mona.
- Plaňava, I. (1992). Jak (to) spolu mluvíme: psychologie dorozumívání i nedorozumění mezi lidmi. Masarykova univerzita.
- Plaňava, I. (1994) Jak se nerozvádět. Grada Publishing.
- Plaňava, I. (1998). Spolu každý sám: v manželství a rodině. Nakladatelství Lidové noviny.
- Plaňava, I. (2000). Manželství a rodiny: struktura, dynamika, komunikace. Doplněk.
- Plaňava, I., & Pilát, M. (Eds.). (2002). Děti, mládež a rodiny v období transformace: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech 19.-21. září 2002 Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. Barrister & Principal.
- Plaňava, I. (2005). Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy - dovednosti - poruchy. Grada.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BARTÁKOVÁ, Eva. Otcové zakladatelé: Byli jsme mladí a ctižádostiví, vzpomíná Ivo Plaňava.. Časopis Atrium [online]. [cit. 2023-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ČERMÁK, Ivo; ŠIKL, Radoslav. Příběh československé psychologie 1. Rozhovory s osobnostmi oboru.. [s.l.]: Portál, 2021. 416 s. ISBN 978-80-262-1659-9. S. 183–199.
- ↑ Plaňava, Ivo [online]. search.mlp.cz [cit. 2023-03-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivo Plaňava
- Rozhovor s Ivem Plaňavou
